27. Surah An-Naml, Czech Translation

vedení i zvěst radostná věřícím,

kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.

Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání, takže jen slepě tápají.

To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím ztrátu největší utrpí.

A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího.

A hle, pravil Mojžíš rodině své: "Zpozoroval jsem oheň jakýsi, přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí - snad budete se moci ohřát od něho."

Když přišel k ohni, ozvalo se: "Požehnán budiž ten, jenž v ohni tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva veškerého!

Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý.

Hoď svou hůl!" Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. "Mojžíši, neboj se, poslové Boží nesmějí u Mne strach mít,

kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.

Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby jakékoliv." . . . A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid jeho, a věru je to hanebníků lid.

Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: "To zjevné je kouzelnictví!"

A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch, kdož šířili pohoršení.

A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: "Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!"

Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: "Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!"

A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli;

a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: "Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!"

I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: "Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!"

Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se: ,,Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není?

Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi zjevné ospravedlnění!"

A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: "Zjistil jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se zvěstí jistou:

shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi a trůnu mohutného je majitelkou;

a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně

a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně,

a Bůh - není božstva kromě Něho - je trůnu nesmírného Pánem!"

I pravil Šalomoun: "Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných jsi jen.

Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a vyčkávej, co v odpověď učiní!"

I řekla královna: "Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený,

od Šalomouna je a zní: ,Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!

Nebuďte vůči mně zpupní, nýbrž přijďte ke mně odevzdáni do vůle Boha jediného!? "

I pravila dále: "Velmožové, poraďte mi v této mé záležitosti! A já nic nerozhodnu bez vašeho osvědčení."

Odpověděli: "My jsme sice lidé síly a lidé statečnosti mocné, však záležitost patří tobě; uvaž sama, jaké vydáš nařízení!"

Pravila: "Když králové do města nějakého vcházejí, věru je vyplení a nejmocnější z jeho obyvatel těmi nejbídnějšími učiní a takto obvykle jednají.

Já však pošlu Šalomounovi dar a vyčkám, s čím navrátí se vyslanci moji."

Když přišli k Šalomounovi, řekl jim: "Chcete snad rozmnožit mé bohatství? Však to, co mi Bůh uštědřil, je mnohem lepší než to, co dal vám! A přesto se z darů svých radujete velice.

Vraťte se ke svým! A já věru proti nim vytáhnu s vojsky, jimž neodolají a vyženu je ze země jejich zbídačené a budou poníženi hluboce."

Potom řekl: "Shromáždění, kdo z vás mi přinese trůn její, dřív než ke mně přijdou odevzdáni do vůle Boží?"

I řekl jeden ifrít z džinů: "Já, já přinesu ti jej, dříve než zvedneš se z místa svého. A věru jsem k tomu silný dost i spolehlivý."

Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: "Já, já ti jej přinesu, dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!" A když uviděl Šalomoun trůn postavený před sebou, pravil: "Toto pochází z laskavosti Pána mého, aby mne vyzkoušel, jsem-li vděčný či nevděčný. Ten, kdo je vděčný, je jím pro vlastní duši svou, však ten, kdo nevděčný je a Pán můj soběstačný je i štědrý!"

A dodal: "Učiňte trůn její nepoznatelným pro ni, abychom viděli, zda po cestě správné kráčí, či zda je z těch, kdož nejsou vedení."

Když dostavila se, tu bylo jí řečeno: "Je toto trůn tvůj?" Odpověděla: "Jako by to byl on. A dostalo se nám již dříve vědění a byli jsme do vůle Boží odevzdáni."