وَكَذٰلِكَ

بَعَثْنٰهُمْ

لِیَتَسَآءَلُوْا

بَیْنَهُمْ ؕ

قَالَ

قَآىِٕلٌ

مِّنْهُمْ

كَمْ

لَبِثْتُمْ ؕ

قَالُوْا

لَبِثْنَا

یَوْمًا

اَوْ

بَعْضَ

یَوْمٍ ؕ

قَالُوْا

رَبُّكُمْ

اَعْلَمُ

بِمَا

لَبِثْتُمْ ؕ

فَابْعَثُوْۤا

اَحَدَكُمْ

بِوَرِقِكُمْ

هٰذِهٖۤ

اِلَی

الْمَدِیْنَةِ

فَلْیَنْظُرْ

اَیُّهَاۤ

اَزْكٰی

طَعَامًا

فَلْیَاْتِكُمْ

بِرِزْقٍ

مِّنْهُ



وَلَا

یُشْعِرَنَّ

بِكُمْ

اَحَدًا

۟

A tak jsme je vzkřísili, aby se jeden druhého vyptávali. I pravil jeden z nich: "Jak dlouho jsme zde setrvali?" Odpověděli: "Setrvali jsme zde den či část dne jednoho." (Nakonec) řekli: "Pán náš zná nejlépe, jak dlouho jsme zde zůstali. Vyšleme jednoho z nás do města s těmito penězi svými, nechť zjistí, kdo nejlepší pokrmy má, a nechť nám od něho potravu přinese; a nechť jedná obezřetně a slušně, aby na nás neupozornil nikoho.