وَلَمَّا

سُقِطَ

فِیْۤ

اَیْدِیْهِمْ

وَرَاَوْا

اَنَّهُمْ

قَدْ

ضَلُّوْا ۙ

قَالُوْا

لَىِٕنْ

لَّمْ

یَرْحَمْنَا

رَبُّنَا

وَیَغْفِرْ

لَنَا

لَنَكُوْنَنَّ

مِنَ

الْخٰسِرِیْنَ

۟

A když si tak vlastníma rukama zasadili ránu a spatřili, že zbloudili, zvolali: "Věru, jestliže se Pán náš nad námi nesmiluje a neodpustí nám, budeme patřit k těm, kdož ztrátu utrpěli!"